VINCENZO

Když jsme vešli do mé pracovny, Jorge už čekal a líně seděl v jednom z křesel, jako by mu to tu patřilo.

Vzhlédl a rty se mu zkroutily do úšklebku, než mu pohled spočinul na Alexe. Zasmál se.

„Aha, už chápu,“ řekl a chtivě si ji prohlížel odshora dolů. Cítil jsem, jak se mi vaří krev. „Tohle je rozhodně kunda, za kterou všechno to bojování stojí.“

Alexa vypadala znechuceně, jako by mu cht