ALEXA

V jednu chvíli jsem stála vedle Vincenza, držela kytici, co pro mě sehnal, a cítila bolest v zápěstí.

V další chvíli jsem seděla v autě vedle jeho sekretářky a mířila na místo, které jsem neznala.

„Vy nemáte ty šaty? Proč si je prostě nemůžu rovnou obléct?“ zeptala jsem se jí už potřetí.

Trpělivě se usmála. „Omlouvám se, paní Falconeová, ale řídím se pokyny od rodiny Moreauových. Šaty, které