Moreau mi podal skleničku něčeho tmavého a drahého, jakmile jsem v doprovodu jeho bodyguarda vstoupil do jeho pracovny.

Vzal jsem si ji, ne proto, že bych chtěl, ale protože jsem potřeboval dělat něco jiného než vyrazit zpátky ven a ujistit se, že je Alexa v bezpečí.

Moreauovi bylo kolem šedesáti, měl ocelový pohled a přísně sevřená ústa. Neměl jsem tušení, proč si mě pozval do kanceláře, ale práv