VINCENZO

„K ZEMI!“

Skočil jsem a zalehl Alexu, která na svého strýce pořád zírala.

Spadli jsme spolu, rána z Massimovy zbraně náhle utichla, když jsme dopadli na zem. Z ramen mi vystřelila bolest a já se překulil.

Zazněl další výstřel a pak se rozhostilo děsivé ticho.

„Do prdele!“ uslyšel jsem Massima náhle zaklít, když jsem se zvedl na kolena.

„Alexo? Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se, zoufale jsem