VINCENZO

„Pojď sem, Vincenzo.“

Nehybně jsem stál a sváděl boj sám se sebou. Musela vidět, že mi k naprosté ztrátě kontroly chybí jen vteřiny, protože roztáhla nohy ještě víc a jemně se usmála.

„Pojď, Vincenzo, víš, že to chceš.“ Lehla si na stůl a zavřela oči, čímž mi dopřála ničím nerušený prostor pást se pohledem na její kůži.

Do prdele, to si piš, že jsem to chtěl.

„Alexo? Musíš odejít,“ zaklel