ALEXA

Na okamžik se celý můj svět smrskl na policejní placku, kterou nám Pamela ukazovala.

Na okrajích zorného pole se mi začala stahovat tma, zakopla jsem o okraj dveří auta a pevně se jich chytila.

Když ani jeden z nás neodpověděl, Pamela se zamračila. „Slyšeli jste mě? Na něco jsem se ptala.“

Vincenzova tvář zůstala prázdná a tvrdá jako žula. Působil vyrovnaně tím děsivým, nečitelným způsobem,