VINCENZO

Alexa se mi vymanila z náruče. Stále dýchala mělce a třásla se. Tak jsem ji nechal jít.

Na vteřinu jsme tam jen tak stáli a zírali na sebe. Neexistovala žádná skutečná slova, která by tu chvíli učinila méně napjatou.

Takže místo toho, abych ji nutil mluvit, odvrátil jsem se a vzal do náručí Cleo. Viděl jsem, jak se Alexina ramena uvolnila.

Cleo se zachichotala, rukama mě chytila za límec