VINCENZO

„Než se naděješ, budu zpátky, ale teď to musím vyřešit.“

Alexino zasténání se mi přelilo přes kůži, jak se protáhla a překulila na břicho, růžové bradavky ztvrdlé. „Proč vlastně musíš jet? Vždyť sotva svítá.“

Zavrčel jsem, přejel prsty po jejím břiše a sjel níž, abych dlaní sevřel její kundu. Zvedla zadek z postele a přitiskla svůj střed k mým pátrajícím prstům.

Zavrtěl jsem hlavou, vstal