ALEXA

Dveře vyletěly z pantů. Uskočila jsem, když s rachotem dopadly na zem, až mi v uších zazvonilo.

O vteřinu později překročil Vincenzo jejich trosky. Jeho pohled se střetl s mým a já sebou trhla.

Kolem ruky měl omotanou košili, z vlasů mu kapala voda a oči měl jako z temné oceli, v koutcích stažené hněvem, který měl svou vlastní gravitační sílu.

Prsty měl zkrvavené a hruď zpocenou, přesto