VINCENZO

Následující ráno začalo stejně klidně jako kterékoli jiné za posledních pár dní. Alexa ještě spala, když jsem se vyklouzl z postele, vlasy měla rozlité po polštáři v temné záplavě.

Protáhla se a zamrkala do šera. „Kam jdeš?“

Oči měla ještě těžké spánkem a na rtech jemný úsměv. Naklonil jsem se k ní a políbil ji na obě tváře. Nezasloužil jsem si ji. Nezasloužil jsem si ani pohled na