VINCENZO

Pneumatiky znovu zakvílely.

Sotva jsem stihl uskočit stranou, koleny škrtl o asfalt a s Busterem vztekle štěkajícím v náručí jsem sledoval, jak se auto žene dopředu jako dravec.

Přetočil jsem se, opřel se dlaní o drsnou zem a ucítil, jak se mi štěrk zařezává do kůže. Vůz kolem mě s řevem prosvištěl – zlověstná stříbrná šmouha.

Nezůstal jet dál, a měl by, protože jsem byl v tu chvíli tak r