VINCENZO

Dveře do pracovny se za námi zavřely a cvakly; zamkly nás uvnitř.

Neobtěžoval jsem se zamykat, zamkly se samy.

Ten zvuk přesto přiměl Celine se otočit a oči se jí zúžily jako polapené kočce.

„Víš, že když jsme tu zamčení, otec si to vyloží špatně,“ řekla.

V jejím hlase zaznívalo něco mezi varováním a pozváním. A já jí prostě nerozuměl.

Opřel jsem se o psací stůl. „Fajn. Jsi jediná, kdo si