VINCENZO

Moreauův hlas ve sluchátku zněl jako skřípění štěrku.

„Myslíš, že ode mě můžeš prostě jen tak odejít, chlapče?“

Můj tón zůstal bezvýrazný. „Já nemyslím. Já se rozhoduju. A rozhodl jsem se, že končím.“

Ticho. A pak zachechtání, v němž nebylo ani stopa pobavení.

„Patříš mně. Vždycky jsi mi patřil, už od chvíle, cos pro mě dělal poprvé. Myslel sis snad, že svěřím své zlato někomu, koho nedok