VINCENZO

Ruce na volantu byly to jediné, co mě drželo pohromadě.

Ne kofein, ne plán, který mi v hlavě šlapal jako hodinky, jen ty stálé vibrace, které mi bránily vyhodit celé město do povětří dřív, než vůbec dorazím do kanceláře.

V takových chvílích jsem si uvědomoval, jaká to může být samota.

Když byla Alexa zavřená v úkrytu, neměl jsem si s kým promluvit. A volat jsem jí příliš často nemohl.