VINCENZO

Kdybych nevěděl své, myslel bych si, že jsem doma.

Ne že se schovávám v chatě tak hluboko v lesích, že sluneční svit sem dopadá jen tlumený a unavený.

Ne že jsem lovnou zvěří, která neustále vyhodnocuje každý zvuk za oknem. Prostě… doma.

Protože když jsem otevřel oči, stála tam bosa Alexa a v rukou balancovala s podnosem.

Vlasy měla rozcuchané spánkem, mikinu spadlou z jednoho ramene