VINCENZO

Telefon stěží jednou zazvonil, než to Alexa zvedla. Hlas měla malátný, tichý, jako by se vznášela někde mezi snem a bděním.

„Vincenzo?“ zamumlala.

Na vteřinu jsem jen poslouchal její dech.

Sevřela se mi hruď. Neměl jsem právo zatahovat ji do svého chaosu, ale nemohl jsem odejít, aniž bych slyšel její hlas.

„Jen jsem… ti chtěl říct, že tě miluju,“ řekl jsem. V krku mě pálilo, jako by