VINCENZO

V místnosti byl stále cítit střelný prach.

Byl to štiplavý, ostrý pach, až mě při každém nádechu pálilo vzadu v krku.

Zbraň v mé ruce byla těžká – těžší než Tulliovo tělo rozvalené na podlaze.

Jeho oči nepřítomně zíraly do stropu, dokořán otevřené, skelné, jako by i samotná smrt přišla nečekaně.

Nemohl jsem odtrhnout zrak od kaluže krve, která se pod ním rozlévala, tmavá jako olej a l