ALEXA

Než jsem stihla povzdech potlačit a spolknout zpátky, už mi vyklouzl ze rtů.

„Samozřejmě,“ zamumlala jsem a odtáhla se od Vincenzovy hrudi, ačkoliv každá částečka mého těla toužila zůstat tam v bezpečí ukrytá.

„Nezvedej to,“ řekl Vincenzo. „Nemusíš to brát. Nedala ti jediný důvod, proč bys to měla zvednout.“

Ale já musela. Byla to moje matka. Žena, se kterou jsem vyrůstala téměř celý svů