VINCENZO

Svět měl teď, když byl Leandro po smrti, působit tišeji.

Místo toho byl hlučnější. Každý chraplavý nádech v mé hrudi zněl jako výstřel, každé zaskřípání podlahových prken pod mými botami jako výkřik.

Ruce se mi pořád třásly, i když ne strachem – strach ze mě vyhořel už před několika hodinami a nahradilo ho něco mnohem odpornějšího.

Krev. Cítil jsem jenom ji. Lpěla na mně, lepkavá a hork