VINCENZO

Sam křičel – a ne, nefňukal ani nebrečel.

Řval z plných plic, tak hlasitě, až jsem se neubránil zašklebení. Znělo to, jako by někdo do obýváku vypustil divokou zvěř a on na ni zrovna narazil.

Zastavil jsem se ve dveřích s klíči stále visícími na prstech a spatřil svého syna, jak pořád dokola ječí: „Já jsem drak!“

O vteřinu později se kolem mě prohnala Cleo, copánky jí jen vlály. „Nejsi