ALEXA

Uvědomila jsem si, že stojím, až ve chvíli, kdy nohy židle zaskřípaly o podlahu.

V té malé kanceláři to byl ostrý zvuk. Celine Moreauová ani nemrkla.

Pořád seděla na hraně mého stolu, jako by jí to tam patřilo, jednu dlouhou nohu přehozenou přes druhou a prsty líně bubnovala o dřevo.

Ruka mi už sjela k zásuvce. Zbraň byla studená, když jsem ji vytáhla. Ještě jsem na ni nemířila.

Celine naklo