ALEXA

Ve chvíli, kdy jsem překročila práh vchodových dveří a spatřila tam stát Vincenza, to poslední, co mě ještě drželo na nohou, jednoduše povolilo.

Jeho tvář byla to poslední, co jsem jasně viděla; to napětí vepsané do každého jejího rysu, jeho oči, které se přes halu střetly s mými, a pak se pode mnou podlaha naklonila a já padala dopředu dřív, než jsem s tím stihla cokoli udělat.

To poslední,