ALEXA

Druhý den ráno po snídani jsem na chodbě odchytila Ciphera.

Mířil k Vincenzově pracovně s tabletem pod paží. Vstoupila jsem mu do cesty a on se zastavil.

„Něco od tebe potřebuju, Ciphere,“ řekla jsem.

Čekal a tiše si pobrukoval. „Poslouchám. Co se děje?“

„Moje matka před pár dny odjela ze země. Potřebuju vědět, kde je a jestli je v bezpečí.“

Rázně přikývl. „Máš nějaké čerstvé stopy? Kontakt,