VALENTINA

Studený déšť bičoval moji kůži, promáčel mé tenké letní šaty a lepil zničenou látku na mé třesoucí se tělo, zatímco jsem se ploužila po opuštěné cestě vedoucí domů. Byl mi ukradený nemilosrdný liják i chlad, který se mi vžíral až do morku kostí. Tenhle ledový déšť mě teď dokázal udělat mnohem mokřejší, než se to kdy povedlo mému příteli.

Odfrkla jsem si do prázdné noci a odhrnula si mokré prameny vlasů z očí. Asi jsem o něm teď musela začít mluvit jako o svém bývalém příteli. Dal mi kopačky sotva před hodinou. I když moje hrdost rozhodně trpěla, mé srdce zůstalo překvapivě neporušené. Ztráta jeho společnosti mě nijak nedrtila. Byla jsem ale zuřivá kvůli těm ponižujícím urážkám, které na mě vychrlil při odchodu.

Jeho důvody k odchodu byly brutální a hluboce osobní. Podle něj jsem nikdy nereagovala na jeho doteky. Nikdy jsem mu neroztála v náruči tak, jak by to normální žena měla dělat.

„Měla by ses prostě na zbytek života stát panenskou jeptiškou. Jsi uvnitř mrtvá, Valentino. Necitlivá na dotek opravdového muže.“ To byla jeho přesná slova na rozloučenou.

Ještě před týdnem jsem mu konečně dovolila, aby se mezi námi pokusil o něco intimního. Jeho drsná stížnost se mi od té doby ozývala v hlavě. Tvrdil, že jsem suchá jako troud. Stěžoval si, že by ho bolelo do mě vniknout, a choval se, jako by moje tělo bylo nějaký vadný předmět jen proto, že jsem z jeho průměrného šmátrání magicky nezačala téct.

Kopla jsem do kaluže na chodníku a poslala špinavou vodu do přerostlé trávy. Nebyla to lež, že jsem měla problém pro něj zvlhnout. Moje tělo bylo pod jeho rukama vždycky jako mrtvé a netečné. Odmítala jsem ale přijmout, že to byla jen a pouze moje chyba. Věděla jsem, že jsem na chlapy. Musela jsem být schopná cítit sexuální přitažlivost. Jen jsem neměla tušení, jaký druh muže má schopnost ve mně tuto primitivní reakci vyvolat. Rozhodně to ale nebyl ten nudný, nešikovný kluk, se kterým jsem právě promarnila měsíce chození.

„Ať jde do hajzlu.“ Zamumlala jsem kletbu k bouřlivé obloze a konečně se zastavila u impozantních tepaných bran mého sídla.

Masivní dům se tyčil ve tmě. Světla byla zhasnutá, což mi přišlo zvláštní. Moje matka měla být uvnitř a čekat na mě. Zahnala jsem znepokojení domněnkou, že si odpoledne někam vyrazila a uvázla na druhém konci města kvůli náhlé bleskové povodni.

My jsme tohle rozlehlé sídlo technicky nevlastnily. Můj otec zemřel, když mi bylo sotva šest let. Kdyby nebylo vybledlých fotografií, které jsem si schovávala na nočním stolku, jeho tvář bych už dávno zapomněla. Po jeho smrti jsme se s matkou na dlouhá léta propadly do kruté chudoby. Pak nás zničehonic přestěhovali do tohoto luxusního domu financovaného Dravenem.

Matka mi vysvětlila, že Draven byl bohatý, neviditelný přítel mého zesnulého otce, který se nějak dozvěděl o naší žalostné životní situaci. Toho muže jsem nikdy neviděla. Nikdy jsem neslyšela jeho hlas. Všechno, co jsem věděla, bylo, že vlastní toto obrovské sídlo, financuje moje drahé vzdělání a dává přednost tomu, aby v našich životech zůstal jen jako duch.

Na těžkých mahagonových vchodových dveřích jsem přitiskla palec na biometrický snímač. Zámek za mnou cvakl, jakmile jsem se protlačila dovnitř, a já se roztřásla, když klimatizovaný chlad foyer zasáhl moji promočenou kůži.

Velkolepý obývací pokoj halily těžké stíny. Jen jediná malá jantarová lampa zářila v nejzazším koutě a vrhala dlouhé pruhy světla přes drahý koberec.

Udělala jsem dva kroky vpřed a ztuhla. Chloupky na zátylku se mi zježily. Vzduch v místnosti byl hutný, těžký nepopiratelnou přítomností někoho dalšího.

Otočila jsem hlavu k velké kožené pohovce. Seděl tam muž, opřený ve tmě s nenucenou, predátorskou ladností.

Čelist se mi sevřela. Výkřik mi umřel v hrdle dřív, než jsem ho vůbec dokázala zformovat. Ztratila jsem řeč, paralyzovaná už jen impozantní velikostí vetřelce. Byl do půl těla svlečený. Jediné, co zachovávalo alespoň špetku mravnosti, byl vlhký bílý ručník omotaný nízko kolem jeho pasu.

Jeho postava byla vytesaná ze surových, neúprosných svalů. Široká, mohutná ramena přecházela v hluboký hrudník a vyrýsované břicho jako valcha. Jeho bicepsy a tricepsy se nadouvaly, jak si těžké paže opíral o opěradlo pohovky. Jeho opálená kůže vypadala bezchybně a slabě zářila v tlumeném osvětlení.

Přejela jsem pohledem po jeho silném krku a nakonec se zastavila na jeho obličeji. Měl drsnou, přísnou linii čelisti a ostré lícní kosti. Zlehka zvedl hlavu. Pronikavé, ledově modré oči se zabodly do těch mých.

Srdce mi bušilo do žeber.

Studoval moji promočenou, třesoucí se postavu s temnou, vypočítavou intenzitou.

„Co tam děláš?“ Jeho hluboký, chraplavý hlas roztrhl ticho místnosti.

Zvuk jeho hlasu mě zasáhl jako fyzická rána. Náhlý elektrický výboj mi vystřelil přímo podél páteře a usadil se mi mezi nohama. Má mokrá stehna se podvědomě stiskla k sobě. Moje kunda drsně, panovačně tepala. Tiše jsem vydechla, šokovaná náhlou zradou vlastního těla.

Můj bývalý přítel do mě celé týdny hučel, že jsem frigidní jeptiška. A přesto mi po jediné tříslovné otázce od nebezpečného cizince zalilo střed těla horko. Jeho tón byl autoritativní, prodchnutý syrovou maskulinitou. Kalhotky mi už vlhly a lepily se na mé kluzké záhyby.

„Pojď sem, nemám tolik trpělivosti.“ Přednesl svůj požadavek temným zaduněním, přičemž ani na vteřinu nepřerušil oční kontakt.

Moje kunda tepala podruhé, silněji a vlhčeji. Má racionální mysl se snažila prodrat na povrch. Kdo byl tenhle děsivý, nádherný muž? Proč tu seděl polonahý v našem obývacím pokoji? Proč se mnou zacházel jako s podřízenou? Měla jsem vyběhnout předními dveřmi ven a okamžitě zavolat policii.

Místo toho jsem ho uposlechla. Jeho hlas nesl neústupný příkaz, který obešel můj mozek a ovládl moje svaly. Šla jsem k pohovce. Vnitřní strany stehen se mi o sebe třely, kluzké a těžké od mého náhlého, intenzivního vzrušení.

Zastavila jsem se jen kousek od jeho roztažených nohou. Vzhlédl ke mně a jeho ledově modré oči přejely po mých ztvrdlých bradavkách, které se pevně tlačily proti mokré látce mých zničených šatů.

„Takže dneska večer dostanu naivní děvku? Okamžitě si klekni. Hned.“ Jeho rozkaz práskl vzduchem jako bič.

Nebyla jsem ten typ holky, která by si od někoho nechala rozkazovat. Byla jsem tvrdohlavá, defenzivní a zuřivě nezávislá. Ale u tohoto dominantního cizince se všechen můj vzdor rozplynul ve vzduchu. Padla jsem přímo na podlahu. Moje kolena narazila na drahý koberec. To tření vyslalo ostrý blesk horka přímo do mé bolavé kundy.

Sáhl dolů a popadl okraj svého ručníku. Uvolnil uzel a nechal froté látku rozevřít, čímž přede mnou odhalil svého čuráka.

Dech se mi zasekl v hrdle. Byl masivní. Tlustý, těžký a jen napůl ztopořený, a přesto vypadal děsivě obrovsky, jak spočíval na jeho svalnatých stehnech. Po celé délce jeho údu se táhly tlusté žíly. Hlava se mi točila, jak se snažila pochopit, o kolik větší ještě bude, až bude plně ztopořený.

„Vezmi mého čuráka do rukou a dobře tu pusu využij.“ Opřel se dozadu a roztáhl nohy ještě víc.

Do spodního prádla se mi vsákl horký příval tekutiny. Nebyla to studená dešťová voda stékající mi po břiše. Bylo to mé vlastní kluzké vzrušení. Tomuhle zvláštnímu, děsivému muži se podařilo udělat mě úplně mokrou, aniž by se jediným prstem dotkl mé kůže. Rozbil každou nejistotu, kterou mi můj ex zasadil do hlavy, za méně než tři minuty.

Natáhla jsem ruce a prsty se mi třásly očekáváním. Ovinula jsem dlaně kolem jeho tlustého údu. Musela jsem použít obě ruce, abych vůbec pokryla působivou délku jeho čuráka.

„Kurva. Tvoje ruce jsou překvapivě příjemné.“ Vydralo se z něj drsné, hrdelní zakletí a boky mu cukly nahoru přímo do mého pevného sevření.

Vzala jsem si tu sprostou pochvalu přímo k srdci. Povzbuzená jeho zasténáním jsem stiskla pevněji a pomalu přesouvala ruce nahoru po jeho údu. Můj palec přejel přes těžký, rozšířený žalud a já ucítila studené škrábnutí kovu. Měl piercing. Citlivou tkání mu procházela tlustá činka. To zjištění vyslalo další vlnu intenzivního horka přímo do mého středu.

„Použij sliny, děvko. Ať je ten čurák pěkně kluzkej a mokrej.“ Shlédl na mě a jeho slova byla sprostá a ponižující.

Ty sprosté řeči mě dělaly jen vlhčí. Naklonila jsem se dopředu a přiblížila obličej na pár centimetrů k jeho rozkroku. Vdechla jsem těžké, opojné pižmo jeho kůže a čuráka. Pootevřela jsem rty a vyplivla pořádnou dávku hustých slin přímo na žalud s piercingem.

Nikdy předtím jsem nic takového nedělala. Sloužila jsem bezejmennému cizinci ve vlastním obývacím pokoji, hrála jsem scénu z porno videa, na které jsem se kdy dívala jen tajně. Určitě jsem přicházela o rozum. Ale jak jsem roztírala svoje sliny po jeho masivním údu, věděla jsem, že je mi to jedno. Bylo to až příliš dobré na to, abych s tím přestala.