VALENTINA

Jasné ranní slunce nijak nerozpustilo ten mrazivý uzel děsu, který mi těžce ležel v žaludku. Stála jsem u vchodových dveří a svírala popruh batohu tak silně, až mi zbělely klouby. Moje mysl byla naprostý chaos, neustále si přehrávala ta drsná, oslepující světla obývacího pokoje a to děsivé uvědomění, čího čuráka jsem to včera v noci vlastně kouřila.

Máma stála o pár kroků dál a upravovala si límeček blůzky. Vrhla na mě přísný, očekávající pohled. „Rozumíš mi, Val?“

Polkla jsem knedlík v krku a donutila se přikývnout. „Ano, mami.“

„Je to náš dobrodinec. Je jediným důvodem, proč máme tuhle střechu nad hlavou.“ Máma si překřížila paže a poklepávala nohou o tvrdou podlahu. „Potřebuju, aby ses kolem pana Dravena chovala naprosto vzorně. Žádné pubertální výstřelky. Žádný sarkasmus.“

„Mami, přijdu pozdě na přednášky.“ Přešlápla jsem z nohy na nohu, zoufale toužící uniknout z domu a z té dusivé blízkosti jeho pozemku. „Opakovala jsi mi to už stokrát. Budu k němu milá a uctivá. Budu mu říkat pane a budu formální. Tohle všechno udělám.“

„Skvělé.“ Máma spustila ruce a věnovala mi upjatý úsměv. „Přijdeš dneska domů, nebo přespíš u Biancy?“

„Zatím ještě nevím.“ Odvrátila jsem pohled a vyhnula se jejím očím.

„Nemarni svůj volný čas poflakováním venku, pokud to není s Biancou. Prostě se vrať domů a zůstaň se mnou, ano?“ zeptala se, tón se jí lehce zjemnil.

„Dobře. Prostě se vrátím domů.“ Naklonila jsem se k ní a vtiskla jí rychlou pusu na obě tváře, než jsem se odtáhla. „Pa, mami.“

Vycupitala jsem z domu s batohem v ruce. Chladný ranní vzduch zasáhl mou rozehřátou tvář, ale nenabídl mi vůbec žádnou úlevu. Byl tu nový den a já se ze všech sil snažila vymazat si tu včerejší noc z mozku. Vstoupila jsem na chodník a zůstala stát jako přikovaná.

Masivní sídlo se tyčilo přímo naproti našemu skromnému domku. Máma mi řekla, že se do země vrátil teprve včera a právě se na své panství stěhuje. Zírala jsem na ty obrovské železné brány, na dokonalou úpravu krajiny a na samotnou rozlohu pozemku. Aby mohl vlastnit tohle sídlo a celý tenhle komplex, musel být Victor Draven multimiliardář. Byl mocný, nemilosrdný a děsivý.

Vyhnala jsem myšlenky na něj z hlavy, otočila se na podpatku a prakticky jsem se rozběhla k univerzitnímu kampusu.

*

Přednáškový sál byl dusný a nudný. S nepřítomným výrazem jsem zírala na promítací plátno a opírala si bradu o ruku.

„Caleb se s tebou vážně rozešel?“ zašeptala Bianca ze sedadla vedle mě.

Nespustila jsem oči z profesora v přední části místnosti. „Jo. Promluvíme si o tom, až skončí přednáška.“

„Tenhle malej bastard.“ Odfrkla si Bianca pod vousy a poposedla na židli. „Jak mohl?“

Bianca obrátila pozornost zpět k přednášejícímu, ale poznala jsem na ní, že vibruje netrpělivou energií. Poklepávala perem o sešit v rychlém, otravném rytmu. Přednáška se blížila ke konci a Bianca se už nemohla dočkat odchodu. O pár minut později profesor konečně sbalil svou prezentaci a rozpustil třídu.

Bianca okamžitě naházela své věci do plátěné tašky a otočila se ke mně. „Povídej mi o tom, Val.“

Tiše jsem si povzdechla a rozhlédla se po studentech, kteří vycházeli z řad. „Řekl mi, že jsem moc...“

Zastavila jsem se, nechtěla jsem ta slova říkat nahlas v přeplněné místnosti. „Možná bychom si měly zajít do kavárny a promluvit si o tom tam.“

Postavila jsem se a přehodila si batoh přes rameno. Bianca dychtivě přikývla a následovala mě z budovy ven. Cestu do kampusové kavárny vyplňovalo Biančino nepřetržité rozčilování. Hlasitě vyjmenovávala všechny způsoby, jak Caleba roztrhá na kusy za to, že se opovážil se mnou rozejít. Prostě jsem ji nechala se vyventilovat a ocenila její loajalitu, i když má mysl byla na hony daleko.

Vešly jsme do rušné kavárny, objednaly si dvě ledové kávy a zabraly malý stolek v zadním rohu.

Sloupla jsem papírový obal z brčka a zapíchla ho do plastového víčka. „Takže, Caleb mi řekl, že jsem vůči mužským dotekům moc necitlivá. Řekl mi, že tam ležím jako leklá ryba a že bych se už rovnou měla stát panenskou jeptiškou.“

Pokrčila jsem rameny a snažila se působit nenuceně, zatímco jsem si dlouze srkla ledové kávy.

Bianca práskla svým kelímkem o stůl. „Co to kurva je?! Tenhle malej bastard si myslí, že je něco extra? Měl by bejt rád, že jsi s ním vůbec souhlasila chodit. Je hluboko pod tvojí úrovní.“

„To je stejně jedno. Je konec.“ Obkreslovala jsem kapky vody stékající po straně mého kelímku.

„Víš co? Mám nápad.“ Bianca se naklonila dopředu přes ten malý stolek, oči se jí rozzářily náhlým nadšením.

„Jaký nápad?“ zeptala jsem se s náhlou vlnou obav.

„Musíš chodit s někým jiným. S někým mnohem žhavějším, než je Caleb.“ Bianca divoce gestikulovala rukama. „Vsadím se, že je to jeho chyba, pokud s ním nejsi vzrušená. Nejspíš ani neví, jak se dotknout ženy. Prostě si najdi jinýho kluka, kterej tě vzruší, a...“

Přestala jsem poslouchat. Rušný hluk kavárny ustoupil do tichého hučení. Biančina pusa se hýbala, ale její dřívější slova se mi hlasitě rozléhala v lebce.

Jiného kluka, který mě vzruší.

Dokázala jsem myslet jen na jedinou osobu. Na jedinou osobu, na kterou bych ani myslet neměla. Vzpomínka mě zasáhla silou nákladního vlaku. Temný obývací pokoj. Těžký, pižmový pach jeho vzrušení. To, jak jeho masivní ruka popadla můj zátylek a přinutila mě vzít ho hluboko. Vzpomněla jsem si na tu tlustou, těžkou váhu jeho čuráka klouzajícího mi do krku, na kovovou chuť jeho piercingu na svém jazyku a to slané klouzání jeho předstřiku.

Stehna se mi pod stolem semkla k sobě. Příval kluzké vlhkosti mi zaplavil kalhotky už jen při té vzpomínce, jak mě nazval děvkou.

„Val? Posloucháš mě vůbec?“ Bianca mi ostře zaklepala klouby o dřevěný stůl.

Trhla jsem sebou na židli a zamrkala, kavárna se mi vrátila zpátky do zorného pole. „Cože? Jo, ano. Poslouchám.“

„Nevypadá to tak.“ Tvář jí zjemněla, její vztek vystřídala opravdová starost. „Jsi kvůli tomu rozchodu vážně tak zničená?“

„To ani ne,“ zamumlala jsem a setřela si krůpěj potu z čela.

„Jasně, že nejsi tak zničená. Vždyť jste spolu chodili asi jen tři nebo čtyři měsíce, ne?“ Bianca naklonila hlavu a studovala můj zrudlý obličej. „Ale úplně jsi vypnula. O čem jsi přemýšlela?“

„O ničem. Vůbec o ničem.“ Zoufalým douškem jsem znovu upila svou kávu a snažila se tak smýt tu fantomovou chuť Victora.

Bianca se ušklíbla, evidentně mi mé zapírání nevěřila. „Můžu tě seznámit s novým klukem. Je kurevsky žhavej. Jeden z nejžhavějších kluků, co teď na univerzitě jsou. Hraje ve fotbalovém týmu.“

„Vážně?“ zeptala jsem se a předstírala zájem.

„Ano. Jsem si jistá, že ze samotnýho pohledu na něj úplně navlhneš.“ Bianca se zahihňala a významně zahýbala obočím.

„Doufám, že jo.“ Zamumlala jsem nepřítomně a moc dobře jsem věděla, že mě žádný univerzitní kluk ve fotbalovém dresu nedonutí cítit to temné, děsivé horko tak, jak to dokázal Victor Draven.

„Představím ti ho zítra.“ Bianca tleskla rukama k sobě. „Připrav se, že přijdeš o panenství tím nejsladším možným způsobem, Val.“

**

„Mami, to mu vážně musím jít dát ty košíčky?“ Stála jsem u nás v kuchyni a třesoucíma se rukama svírala keramický talíř s čerstvě upečenými košíčky.

Vrátila jsem se z kampusu domů v naději, že se schovám ve své ložnici, ale máma mě okamžitě přepadla svým pekařským projektem. Po dlouhém, trýznivém kázání o vděčnosti a úctě mě teď nutila, abych přešla ulici a odnesla Victorovi tyhle dary na usmířenou.

„Ano, Val.“ Máma utřela kuchyňskou linku hadrem. „Musíme k němu být co nejmilejší, když nás tu nechal bydlet takhle dlouho a k tomu nás tolik sponzoruje. Je to pro tebe jako otec, chápeš?“

Stiskla jsem rty do úzké linky a kousla se do vnitřní strany tváře, abych nezačala křičet.

Jako otec.

Nikdo svému otci nekouří čuráka. Ale já jsem toho čuráka téhle otcovské figuře kouřila. Prosila jsem ho, aby mi vymrdal pusu. Čiré pokrytectví téhle situace mi zvedalo žaludek zničující směsí hanby a těžkého chtíče.

„Fajn. Prostě mu je s pokorou a hezky předám. Přesně to udělám.“ Otočila jsem se a odešla z domu ven, než stihla říct cokoli dalšího.

Bylo zjevné, že matka byla panu Dravenovi neuvěřitelně vděčná. Byla jsem taky vděčná, ale nemohla jsem zastavit ten nervózní pot, který mi vyrážel na zátylku. Cítila jsem se nepatřičně a byla jsem vyděšená z pomyšlení, že kráčím směrem k jeho pozemku.

Přešla jsem ulici a blížila se k masivním železným branám. Najednou jsem se zarazila. Před vchodem stáli čtyři muži v perfektně padnoucích černých oblecích. Stáli s rukama sepjatýma před sebou, kolem uší se jim kroutila sluchátka. Nikdy předtím tam nebyli. Rozhodně to nebyli obyčejní členové ochranky našeho rezidenčního komplexu. Vypadali jako profesionální zabijáci.

Jeden z mužů udělal krok vpřed a zablokoval mi cestu. Jeho výraz byl vytesaný z kamene.

„Bydlím hned támhle.“ Ukázala jsem zpátky na náš dům, hlas se mi mírně chvěl.

„Vaše jméno, slečno?“ zeptal se mě strážce fádním tónem bez emocí.

„Val.“

Kousek poodstoupil, zvedl ruku ke sluchátku a tiše promluvil do mikrofonu schovaného v rukávu. Po několika nesnesitelných vteřinách přišel zpět a ustoupil stranou.

„Prosím, jděte dál.“ Pokynul rukou k otevřené bráně.

„Děkuji,“ zamumlala jsem a prošla kolem těch mužů v černých oblecích.

Tiskla jsem si talíř s košíčky k hrudi a zajímalo mě, proč tenhle muž potřebuje tolik smrtících chlapů k ostraze svého domu, a to navzdory té masivní bezpečnosti, kterou tohle sídlo samo o sobě už poskytovalo. Měla jsem pocit, jako bych kráčela do ústředí mafiánského bosse.

Vyšla jsem po vchodových schodech a zastavila se před obrovskými dvoukřídlými dveřmi. Zhluboka jsem se nadechla, tři vteřiny to podržela a pomalu vydechla. Natáhla jsem se pro těžkou mosaznou kliku, ale dveře cvakly a rozevřely se samy. Musel je odemknout na dálku.

Vstoupila jsem do sídla. Interiér byl jednoduše dechberoucí. Hladké mramorové podlahy, klenuté stropy a drahé moderní umění pokrývající stěny. Teprve včera přijel do země. Jak se mu k sakru podařilo vybavit to obrovské místo tak bezchybně za čtyřiadvacet hodin?

Protože to je miliardář, Val, připomněla jsem si, zatímco jsem stála uprostřed rozlehlého otevřeného obývacího pokoje.

„Jsi tady.“

Jeho hluboký, drsný hlas se rozlehl masivní místností. Přejel mi z toho prudký mráz přímo po zádech.

Podívala jsem se k monumentálnímu schodišti a uviděla ho scházet po schodech dolů. Dech se mi zadrhl v krku. Byl úplně bez košile. Jeho široká, svalnatá hruď se vystavovala na odiv v celé své kráse. Husté, zpevněné svaly se pod opálenou kůží pohybovaly s každým jeho krokem. Tmavá cestička chloupků vedla dolů od jeho těžkých prsních svalů a ztrácela se pod pasem jeho kalhot.

Měl na sobě jen nízko posazené šedé tepláky. Ze všech sil jsem se snažila nedívat se na ty složitě tvarované linky do véčka, ale nepovedlo se mi to. Zírala jsem na jeho trup jako hladové zvíře.

Můj pohled sjel níž. Snažila jsem se odtrhnout oči, ale nemohla jsem se dívat nikam jinam. Jemná šedá látka mu obepínala rozkrok a ukazovala těžký, nepopiratelný obrys jeho čuráka. Těžce se mu rýsoval o stehno. To byl ten velký, tlustý čurák, který roztáhl moje rty od sebe. To byla ta masivní erekce, která vyplnila moji pusu a nutila mě dávit se z té obrovitosti.

Ten čurák teď kráčel směrem ke mně. Jako by to byla ta nejpřirozenější reakce na světě, mé bradavky ztvrdly pod látkou podprsenky. Čerstvá vlna kluzké vlhkosti mi zaplavila místo mezi stehny.

„Zíráš dost nevhodně, Val.“ Victor se zastavil pár kroků ode mě a jeho temné oči se vpily do mých.

Rychle jsem trhla pohledem na jeho obličej a cítila jsem, jak mi tváře hoří zuřivým, žhavým rumeněm. Semkla jsem pevně stehna k sobě a snažila se zmírnit tu tupou bolest ve své kundě. Dívala jsem se na prázdnou stěnu po své pravici a odmítala jsem se setkat s jeho intenzivním pohledem.

Zírala jsem do stěny, dokud jsem neucítila, že ta jeho impozantní přítomnost překonala tu zbývající vzdálenost mezi námi. Stál dostatečně blízko, abych ucítila těžkou, opojnou vůni jeho drahé kolínské smíchanou se syrovým maskulinním potem.

Ztěžka jsem polkla a pomalu otočila hlavu k němu. Věnovala jsem mu rozpačitý, prkenný úsměv. „Dobrý den, pane Dravene.“

Podržela jsem mezi námi ten talíř jako štít. „Moje mamka mě poprosila, abych vám dala tyhle košíčky. Zrovna je upekla a...“

Zarazila jsem se a sevřela rty do tenké linie. Nevěděla jsem, co dalšího mám říct. Stát takhle blízko tomu masivnímu, dominujícímu muži mi kompletně sebralo vzduch z plic.

„Včerejší noc byla chyba.“ Victor zastrčil ruce hluboko do kapes tepláků. „Spletl jsem si tě s někým jiným. Ať už se jakkoli divím tomu, proč jsi na tu hru přistoupila, stále chci, abychom na to zapomněli. Jako by se to nikdy nestalo.“

Udělala jsem dva kroky dozadu, potřebovala jsem prostor, abych vůbec mohla dýchat. Potřebovala jsem se dostat pryč od jeho dusivého sex-appealu.

„Nechtěla jsem na to přistoupit. Normálně taková vůbec nejsem,“ chrlila jsem ze sebe slova a cítila zoufalou potřebu vysvětlit, že nejsem jen nějaká náhodná děvka.

„Včerejší noc se prostě stala. Nebyl jsem ve správném rozpoložení a jsem rád, že to nedošlo ještě dál, než kam to zašlo.“ Victorův hlas byl pevný a nenechával žádný prostor pro argumentaci.

Mé oči mě znovu zradily a klesly dolů, abych se podívala přímo na tu těžkou bouli pod šedou bavlnou jeho tepláků.

„Val, moje oči jsou tady nahoře,“ přikázal Victor ostře.

Rychle jsem škubla hlavou a pohlédla zpátky do jeho temných, zuřivých očí.

„Chci mezi námi vyjasnit situaci.“ Victor postoupil vpřed a znovu narušil mou osobní zónu. „Budeš pro mě jako dcera. A já pro tebe jako otec.“

Ve chvíli, kdy tato slova opustila jeho rty, můj mozek naprosto zkratoval. Slovo otec se mi ozývalo v uších, ale zkroutilo se do něčeho docela jiného. Těžké sexuální napětí zhutňující vzduch způsobilo, že můj mozek úplně obešel logiku. Nevím, jestli ta myšlenka pramenila z nevinné rebelie nebo z čiré, sprosté zoufalosti, ale pusa se mi sama otevřela.

„Když pro mě budete jako otec, můžu vám říkat tatínku?“ zeptala jsem se, zatímco jsem k němu vzhlížela přes řasy.

Z hrudi se mu vydralo hluboké, divoké zasténání.

V další vteřině vyletěla jeho obrovská ruka a popadla mě za boky. Strhl mě tvrdě na svou hruď. Keramický talíř mi vyklouzl z rukou a roztříštil se o mramorovou podlahu. Košíčky se rozletěly po dlažbě, ale já jsem neměla ani vteřinu na to ten nepořádek vůbec zaregistrovat.

Victor se sklonil, masivní rukou mi zajel do vlasů a tvrdě přitiskl svá ústa na má.

Kurva.

Jeho rty naprosto pohltily ty moje. Včerejší noc byla moje poprvé s kouřením čuráka, ale tohle nebyl můj první polibek s mužem. Caleb mě líbal už tolikrát. Ale tohle bylo jiné. Tohle bylo agresivní, stravující a děsivě žhavé. Četla jsem příběhy o holkách, kterým se z polibku podlomila kolena, ale vždycky jsem si myslela, že jsou to kecy. Právě teď, přimáčknutá na tohohle obrovského muže, který byl o tolik starší než já, se mi ta kolena doslova podlomila.

Kdyby mě nedržel, sesula bych se na podlahu.

Jeho rty drtily ty moje s násilnou panovačností. Jeho paže se mi pevně obmotala kolem pasu, lehce mě vyzdvihla na špičky a tiskla moje tělo na to jeho. A tehdy jsem to ucítila. Ta tlustá, pevná délka jeho čuráka byla naprosto tvrdá. Jeho masivní erekce se přes tepláky pevně vtiskla do mého břicha a vyzařovala spalující horko.

Victor roztáhl mé rty s nelítostnou silou. Jeho horký jazyk pronikl hluboko do mojí pusy, ochutnával mě, dominoval každému centimetru.

Zahodila jsem veškerou opatrnost, ovinula mu ruce kolem tlustého krku a přichytila se jeho širokých, těžkých ramen. Polibky jsem mu oplácela a otvírala pusu ještě víc. Zcela dominoval celému polibku a jeho jazyk narážel na ten můj. Vychutnával si mě. Jeho ruka sklouzla z mého pasu a popadla můj zadek, silně mi hnětla hýždě, zatímco on silně sál můj spodní ret. Vycucal mi z pusy i tu poslední přetrvávající chuť ranního jablečného džusu.

V krku mi zavibrovalo tiché, zoufalé sténání. Pohnula jsem boky a schválně si přitřela spodní část břicha o jeho jako kámen tvrdou erekci.

Hluboko ve Victorově hrudi zadunělo tiché, hrdelní vrčení. Ten zvuk se mi opřel do prsou a vyvolal proud kluzké vlhkosti přímo dolů po mých stehnech. Moje kunda tepala zoufalou, těžkou bolestí.

Než jsem se o něj stihla otřít podruhé, Victor mě náhle odtrhl od svých úst. Popadl mě pravou rukou za bradu a přidržel mi tvář nahoře, zatímco jeho levá ruka zůstala pevně přimáčknutá na mém zadku. Těžce oddychoval, hruď se mu zvedala a klesala o tu moji.

„Opovaž se mi příště říkat tatínku.“ Jeho prsty se nelítostně zaryly do mých půlek.

Ignorovala jsem ten zuřivý, temný pohled v jeho očích. Rozevřela jsem oteklé rty a vypustila další bezdechý vzdech.

„Sakra, vypadni.“

Victor mě odstrčil od svého těla a zrušil tak veškerý fyzický kontakt. Otočil se ke mně těmi širokými zády, zíral na prázdnou zeď a jeho ramena stoupala a klesala s těžkými, sekanými nádechy.

Stála jsem třesoucí se uprostřed zničených košíčků, hrudník se mi dmul a mé rty byly rozbolavělé a mravenčily. Zírala jsem na jeho záda, absolutně paralyzovaná ohněm, který mi koloval v žilách. Caleb mi říkal leklá rybo. Caleb mi vyčítal, že jsem vůči mužským dotekům necitlivá. Ale Victor Draven způsobil, že jsem po jediném polibku byla úplně mokrá, aniž by se vůbec musel snažit.

Odešla jsem z panství na jasné slunce, má mysl byla absolutně pohlcena jedinou a neoddiskutovatelnou pravdou.

Chtěla jsem, aby byl Victor tím prvním mužem, který mi vymrdá kundu.