VICTOR DRAVEN

„Chci vědět, jak se jí daří,“ zašeptal jsem se zrakem upřeným na iPad ve svých rukách.

Sledoval jsem její polohu. Opustila nemocnici a teď byla v nějaké obytné čtvrti. Pověřil jsem několik svých mužů, aby je sledovali a umístili štěnici na Marthino auto. Musel jsem každou vteřinu vědět, kde je.

A taky byl Luciano pořád na svobodě, takže jsem se musel ujistit, že je Val v bezpečí.

„Ří