VALENTINA

Uběhlo už několik dní. Dva nebo tři, možná čtyři, už jsem vlastně nevěděla. Sotva jsem žila. Jediným jasným důkazem mé existence byly moje slzy.

Přejela jsem pohledem jídlo na stole v pokoji a hned zase odvrátila zrak. Od chvíle, co mě sem přivezli, jsem nevzala do úst ani sousto. Pila jsem vodu, abych se udržela naživu, ale nesnesla jsem pomyšlení na jídlo, když jsem neměla tušení, co s