Ceceliin hlas zněl pevně a sebejistě. V očích se jí zaleskl úsměv.

Vivianina tvář při jejích slovech potemněla. „Mono, Tesso, jdeme!“

„Stát,“ pronesla Cecelia chladným hlasem a přejela skupinku pohledem. „Nevzpomínám si, že bych vám dala svolení odejít.“

„Vivian se rozhodla neklesnout na tvou úroveň. Co víc ještě chceš?“

Cecelia pohlédla na rozsypané jídlo na podlaze. „Nenaučili vás vážit si jídla