„Ano, pane Palmere,“ odpověděl Brant.

Když to Vivian uslyšela, tvář jí pobledla. Viděla, jak k ní Brant míří, a rychle se schovala za Desmonda. „Desmonde…“ vyhrkla mírně se třesoucím hlasem.

Desmond ji zaštítil vlastním tělem a jeho výraz ještě více ochladl. „Cecelio! To stačí!“

„Pane Crofte, co to má společného se mnou? Neřekla jsem ani slovo,“ odpověděla Cecelia nevinně, ačkoliv se nepatrně posu