Elowen nacpala obnošenou lněnou košili na dno svého sešlého plátěného batohu. Prsty spočinula na hrubé látce, zatímco se jí v hrudi svíral vír drásavých, smíšených pocitů. Zoufale přesně po tomto okamžiku toužila. Celá léta se modlila k Bohyni za den, kdy se konečně bude moci obrátit ke klanu Ebonlith zády a uprchnout od těch krutých lidí, kterými pohrdala každým kouskem své bytosti.

Přesto, když