Elowen si připadala, jako by se nořila a vynořovala z temné vody. Její vědomí přicházelo a odcházelo a zanechávalo ji v tomhle temném tichu. Snažila se pohnout tělem, ale cítila jen otupělost, kvůli které měla pocit, jako by žádné neměla.

Byla pouhou duší bez těla, bloudící někde mezi svým nevědomím a realitou.

Tato temnota však postupně ukrajovala její vzpomínky jednu po druhé. Kousek po kousku,