Elowen se při těch slovech začervenala; chtěla se odtáhnout, ale její tělo jednoduše odmítalo spolupracovat. Hněvalo ji, že se Voktor jejímu neobratnému pokusu o únik jen tiše směje.

„Nikam nepůjdeš, lásko.“ Sevřel její bradavku mezi zuby, zlehka ji stiskl a pak bolest slízal. Věděl, jak to miluje. V této chvíli už by mu neunikla. „Kam si myslíš, že jdeš?“

Šaty Elowen najednou překážely. Žár slunc