Elowen zavrávorala. Než se zhroutila k zemi, opřela se o stěnu; ta prudká bolest do ní udeřila s nebývalou silou. Bylo to jako příval vody z protržené hráze. Ten drtivý pocit ji zcela ochromil.

„Jste v pořádku, má Panovnice?“ zeptal se válečník. Popošel k ní, ale neodvážil se jí dotknout, neboť vztáhnout ruku na panovníka bez svolení se rovnalo těžkému provinění.

Elowen zvedla hlavu. Ve tváři byla