Skaris měl smůlu, protože její tvář až do samého konce nespatřil. Nebyla tady; dokonce i na vyvýšené tribuně, kde měl stát Vládce a Panovnice, zelo místo po Vládcově boku prázdnotou.

I kdyby k němu cítila odpor, s radostí by přijal pohrdání v jejích očích, kdyby to znamenalo, že ji ještě jednou naposledy uvidí.

Ona tam však nebyla, aby na něj vrhla byť jen jediný zhnusený pohled.

Bylo těžké říct,