Únosce jí přitlačil nůž ke krku.

Rowena se v duchu chladně ušklíbla, ačkoli ve tváři měla vepsaný strach a tělo se jí lehce chvělo.

Auto jelo nějakou dobu, než zastavilo u opuštěné továrny.

Únosci ji vytáhli ven a strčili do zchátralé místnosti.

Uvnitř stál se samolibým výrazem Preston. Když viděl, jak Rowenu přivádějí, založil si ruce na prsou a ušklíbl se: „Roweno, vážně jsem tě podcenil.

„Ty se