Rowenu tato scéna zaskočila. Byla překvapená, ale rychle se ovládla a s úsměvem řekla: „Děkuji vám za uznání, ale v současné době jsem stále ještě studentka a chci nejprve dokončit své stávající studium.“

Profesoři si vyměnili pohledy a vzápětí jí kvapně vtiskli do rukou své osobní vizitky: „To nevadí, my počkáme. Budete u nás vítána kdykoli.“

Rowena od nich vizitky převzala. Byli to samí významní