Nolan s vřelým úsměvem podal Roweně kytici. „Roweno, gratuluji. Teď jsi pýchou naší rodiny. Tohle je pro tebe.“

Rowena květiny převzala a bratra jemně objala. „Děkuji, Nolane,“ řekla tiše.

Za celý svůj minulý i nynější život to bylo poprvé, co jí někdo dal květiny.

Voněly sladce a svěže a okamžitě si je zamilovala.

Poprvé doopravdy cítila, že má rodinu – lidi, kterým na ní záleží a stojí při ní.

S