„Děkuji, že jsi mě odvezl domů,“ řekla Rowena tiše. „A děkuji i za to, jak jsi mi předtím pomohl.“

Gideon se na ni podíval s poťouchlým úsměvem. „Roweno, tvoje díky zůstane jen u slov?“

Rowena se na chvíli zarazila. Když pochopila, co tím myslí, odpověděla: „Pozvu tě na jídlo. Můžeš vybrat čas i místo.“

Je vážně lakomý, pomyslela si. Trochu pomohl a už se dožaduje odměny.

Gideon spokojeně přikývl.