Pohled Eiry

Odmítám opustit tuhle nemocniční židli.

Od včerejška mám oči přilepené k nehybnému tělu Vesper. Poté, co dnes ráno nakrátko otevřela oči, mě strach, že propásnu její další bdělý okamžik, drží pevně na místě. Jestli vyjdu na tu sterilní chodbu byť jen na jediný úder srdce, mohla by se probudit sama. Ta myšlenka mi drásá hrdlo, takže je těžké vůbec polknout. Rytmické, pravidelné pípání m