Pohled Vesper

Když jsem se probudila, třeštila mi hlava a tělo jsem měla těžké jako z olova.

Nejen těžké – pomalé, jako by mě něco zevnitř drtilo.

„Kyro,“ zamumlala jsem, ale odpovědělo mi jen ticho.

To ticho bolelo víc než cokoli jiného.

Zatnula jsem zuby a donutila se posadit na posteli.

Pokoj vypadal matně povědomě – jako můj pokoj v Duskmoonu.

Až moc povědomě. Až moc účelově. Jako by to někdo