Pohled Vesper

Probudím se a v očích mám slzy. Už tam prostě jsou, bez varování se na mě svalily, jako by se moje tělo neobtěžovalo žádat o svolení.

„To nebyl sen, že ne, Kyro?“ zeptám se jí a otírám si oči.

„Ne, začalo to jako sen, ale myslím, že jsme je do něj stáhly,“ řekne.

„Viděla jsi je? Eira vypadá hůř než já tehdy, když jsem byla v kómatu,“ řeknu a hruď se mi stáhne při vzpomínce na tu strn