Pohled Vesper

Ležím na jeho těle, pláču a cítím, jak ve mně narůstá vztek.

Plazí se mi žilami horký a tak násilný, že kvůli němu sotva dokážu dýchat. Hruď mám jak rozpolcenou vedví. Můj osudový druh je mrtvý. Můj osudový druh je mrtvý kvůli němu.

Pomalu se postavím a oči mi září fialově.

„Ty jsi ho zabil,“ promluvíme s Kyrou současně.

„Vesper,“ slyším někoho říct.

„Ticho,“ proneseme.

Celá místnost