Pohled Vesper

Narovnám se, a jak ke mně dělají pomalé, promyšlené kroky, úplně mi vyschne v krku. „Ne... nemyslím si, že na tohle máme čas,“ ze sebe vysoukám. Ta slova jsou tichá a udýchaná. Překonají tu vzdálenost dvěma kroky – ať vezme čert jejich dlouhé nohy – a Zander se prohne dolů a otře se rty o okraj mého ucha.

„Říkala jsi, že chceš být označena,“ zamumlá a pak mě jemně kousne do ušního la