Druhý den ráno jsem se probudila propletená v Ryderově náruči, cítila jsem se víc odpočatá a spokojená než za celé roky. Sluneční světlo proudilo přes závěsy a vrhalo po místnosti teplou záři. Naklonila jsem hlavu, abych se na Rydera podívala, a obdivovala, jak se mu dlouhé tmavé řasy ve spánku rozprostírají po tvářích.

Jako by vycítil můj pohled, oční víčka se mu zachvěla a otevřela, zelená se po