Jak noc postupovala, energie v místnosti se začala měnit. Hudba hrála hlasitěji a smích zněl divočeji. Cítila jsem tíhu Ryderova pohledu, neustálou přítomnost, která mě držela při zemi i přesto, že se kolem nás točil ten chaos. Jeho ruka se otřela o mou, když se naklonil blíž a drsně a tiše mi zašeptal do ucha. „Opatrně, andílku. Začínáš vypadat, jako bys sem patřila.“

Otočila jsem se k němu s buš