Nebyl to Leonid. Místo něj stál ve dveřích West. Zalila mě úleva, ale netrvala dlouho. Westův obličej byl zachmuřený, čelist měl zatnutou a v jeho očích chyběl obvyklý klid. Vypadal jako člověk, který na svých bedrech nese tíhu celého světa. Odemkla jsem dveře, otevřela je a ustoupila stranou, abych ho pustila dovnitř.

„Weste,“ řekla jsem a hlas se mi chvěl, i když jsem se ho ze všech sil snažila