Během několika dalších týdnů jsme najeli na určitý rytmus. Neřekla bych, že to bylo vyloženě pohodlné, ale bylo to milé. Nikdy jsem neopouštěla klubovnu, Ryder odcházel, jen když to bylo naprosto nezbytné, a drtivou většinu času jsme trávili zalezlí spolu v bytě. Kvůli hormonům jsem na něj měla neustále obrovskou chuť a na chudákovi Ryderovi už začínalo být vidět silné vyčerpání... až do bodu, kdy