Chloe byla zrovna zase ke mně přitulená v nemocniční posteli, když doktor Abbott zaklepal. Neobtěžoval se čekat na pozvání a rovnou otevřel dveře. Očima střelil po Chloe, která byla schoulená na mým boku, jako by tam patřila, a pak po mně, zatímco jeho výraz zjemněl.

„Pane Crossi,“ řekl. „Jak se cítíme dneska?“

„My?“ zvedl jsem obočí a pronesl suše. „Mám pocit, že jsem v posteli jedinej, doktore.“