Chloe

Stella se z pohovky doslova vymrštila, její nadšení bylo nakažlivé i přes přetrvávající neklid v mé hrudi. Popadla mě za ruku a vytáhla mě na nohy s překvapivou jemností. „Tak pojď, Picasso čeká,“ pošťouchla mě a táhla mě davem oslavujícím na baby shower ke schodům.

„Není to nic bláznivého,“ zamumlala jsem, jak jsme stoupaly nahoru. „Jenom něco, co pro mě vyrobil.“

„No jasně,“ přikývla Stell