Když jsem se druhý den ráno probudila, postel vedle mě byla prázdná a studená.

Pomalu jsem se posadila, prostěradlo se mi nahromadilo kolem pasu, jak jsem se rozhlédla po pokoji. Ve vzduchu se vznášela slabá vůně kávy a zdola jsem slyšela tiché zvuky pohybu. Ruka mi instinktivně sjela na břicho, ucítila jsem jemné kopance Ruby, jako by mi připomínala, že je pořád tam, pořád v bezpečí.

Svěsila jsem